OBEC JAROŠOV

Název obce pochází zřejmě ze staroslovanské doby, ze jména Jaroš. Vznik Jarošova se však datuje kolem roku 1350 - 60. Byl to zřejmě pouze dvůr nebo tvrz v západní části obce. První písemná zmínka je z roku 1366, kdy se biskup Petr z Litomyšle přel s klášterem Podlažickým a jeho opatem Domoslavem o hranice. K vyřízení tohoto sporu byla jmenována komise - Dluhomysl, kustot kapituly Litomyšlské a měštan z Litomyšle Brunon na jedné straně a probošt kláštera Podlažického Havel s Vilémem Křeše ze Smrček na straně druhé. V případě neshody měl rozepři rozhodnout pátý - rytíř Albert z Jarošova, což svědčí o jeho významu. Zbytky valů tvrze jsou na západním okraji obce.

Na přelomu 14. a 15. století si zřejmě koupil ves Jarošov (spolu s Budislaví, Mladočovem a Desnou) rytíř Toulovec z Třemošné. Toulovec byl osoba opředená mnoha pověstmi i známá z historických záznamů. Své bohatství získal údajně loupením převážně na Moravě a před odvetným nájezdem Moravanů se skrýval v těžce přístupných Budislavských roklích a skalách, z nichž část leží na katastru Jarošova. Nejznámější útvar je zde pískovcová plotna stolu a čtyři sedadla - Toulovcův stůl. Ve svém loupeživém mládí patrně bydlel v Jarošovské tvrzi. V stáří se stal počestným litomyšlským občanem, který zde vykonal mnoho dobrých skutků. Zemřel asi roku 1412.

Písemná zmínka o Jarošově jako o vsi pochází až z roku 1433. V roce 1480 ves Jarošov koupilo město Litomyšl. Nová katastrální mapa byla pro Jarošov pořízena v roce 1839. V roce 1890 bylo v Jarošově 101 domů a 495 obyvatel. V prvé polovině 19. století byla v Jarošově evangelická škola. V roce 1978 byla postavena dvoutřídní obecná mateřská škola. Obec byla elektrifikována v roce 1934, první stavba vodovodu pochází z roku 1936.

Výpis z "Pamětní knihy obce Jarošova"

Původ obce je prastarý, o čemž svědčí 3 zjištěná naleziště popelnic. Dosud patrné hradiště na západní straně obce s dvojími mohutnými náspy svědčí o tom, že tu stávala tvrz na svou dobu výborně opevněná. První nepřímá zmínka o Jarošově je z roku 1368, kdy se v letopisech připomíná jistý rytíř Albert z Jarošova, ves sama se pak připomíná až r. 1433.
Vavřinec Toulovec, měštan Litomyšlský, žil ve druhé polovině 14. a na začátku 15. století. Jeho jízdní loupeživá družina měla své skrýše v místních pískovcových skálách, které se od té doby nazývají Toulovcovy maštale. Koncem 14. století mu náležela i obec Jarošov. Jeho jméno pochází dle jedné verze z Toulavec = Toulovec, dle druhé od stálého nošení toulce na šípy. Kolem roku 1400 byl sídlem na tvrzi v Jarošově. Roku 1480 koupila Jarošov spolu s Budislaví od Čeňka z Barchova obec Litomyšl, i s rybníkem "pod Volšany", který byl původně obecní. Později byl rybník vypuštěn a pozemky rozprodány na pole. Z doby pohusitské je v sousedství školy zachovalý hřbitov. Nový hřbitov byl založen počátkem 19_stol., doplněn r. 1885 márnicí, jež doposud byla u školní budovy. Jarošov přifařen do Makova (děkanát vysokomýtský)

V roce 1910 měl Jarošov 100 čísel s 528 obyvateli. K Jarošovu náležela také část osady Vranice a samota Paděrek. Vesnice byla většinou rolnická s drobným domácím průmyslem, (č. 40 a 59) s možností zbožím, dále družstevní se lidé zabývali kromě obuvnictví a vyšívání a tkalcovstvím, dále zde byly 2 mlýny a 2 hostince. Část obce patřila k Jarošovu (10 popisných čísel), zbývající části pak k Nové Vsi (12 čísel) a Boru (4 čísla) Spolkový, kulturní a hospodářský život se v Čechách a na Moravě od 70. let 19. století do značné míry realizoval prostřednictvím nejrůznějších spolků. Jejich právní základ byl položen v souvislosti s ústavními a právními reformami, kterými prošla habsburská monarchie po válce r. 1866. V listopadu r. 1867 byly vydány zákony o spolkovém právu a o spolčovacím právu a mnohé z nich platily dále i po roku 1918.

Hospodářská činnost
před r. 1887 založena Hospodářská beseda v Jarošově (1906-34) s knihovnou
1889 - založena obecní ovocná školka pro pěstování tuřínové sadby 1897 - založeno Družstvo ku vzájemné náhradě škod pádem dobytka vzešlých (družstvo pojišťovací)
1897 - založen Záložní a spořitelní spolek pro Jarošov a okolí 1923 - Hospodářské sdružení českých křesťanských zemědělců, odbočka v Jarošově

Spolková činnost
1886 - založena Čtenářsko-hospodářská beseda
1887 - založena knihovna při Čtenářsko-hosp. besedě
1909 - založeno volné sdružení "Kroužek přátel Novohradsko - Prosečska" - později přeměněno na "Odbor Klubu českých turistů v Jarošově" (r. 1910 vydalo "Průvodce Toulovcovými skalami")
1887 - založen Sbor dobrovolných hasičů v Jarošově (1921 oslavy TGM, 1922 ples)
1907 - Sbor dobrovolných hasičů byl změněn na Hasičskou a tělovýchovnou jednotu "Sokol" v Jarošově 1921 - Jarošov se stal jedním ze zakládajících členů "Spolku pro získání Růžového paloučku u Oujezdce veřejnosti". Zúčastnil se posléze výstavby pomníku, který "má vystihovati utrpení Českých Bratří, pro něž je věnován". 1921 - zakoupeno jednotou "Sokol" divadelní jeviště (hrálo se v hostinci "u Ehrenbergrů" č. 4O 1934 - Sdružení mládeže v Jarošově (zábava) - Shromáždění v Jarošově: Jednota českého učitelstva okresu Litomyšlského zakládající člen Spolku pro získání "Růžového paloučku" u Újezdce

Politická činnost
shromáždění v Jarošově:
1910 - Agrární strana
1912, 1914 - Národně socialistická strana
1925 - 1934 - Republikánská strana zeměděl. a malorolnického lidu

Správa obce
Od roku 1831 byl v obci ustanoven rychtář (první byl Václav Melša z č.34), který svůj úřad vykonával za spoluúčasti jedenácti konšelů. Zvlášť zvána byla "obecní valná hromada" z 32 sousedů starousedlých.

Škola
Vyučovat se v obci začalo až v r. 1833 v najaté místnosti ve statku č.p. 2. Později byla tato soukromá evangelická škola přeložena do chalupy č. 91, pak do domu č. 58, dále do statku č. l a do chalupy č. 4. V r. 1841 byla postavena evangelická škola, přízemní budova s l třídou, dále se světnicí, kuchyní, komorou, márnicí a chlévem. Občany Jarošova stálo mnoho příkoří a utrpení od katolické církve v Litomyšli, než se jim podařilo povolit výstavbu evangelické školy.
V r.1910 je zmíněna dvoutřídní obecná škola s jednou pobočkou spojená se zimní hospodářskou školou pokračovací
V r. 1925 navštívila školu delegace slovenských učitelů V r. 1926 uspořádala škola zájezd na Slovensko. V letech 1941 až 1942 zde vyučoval spisovatel Petr Jilemnický.

Památník
Památník byl vybudován v září a odhalen 28.října 1921.

Telefon
Telefon do obce zaveden v r. 1937

Železnice
V r. 1920 byl projednáván projekt na výstavbu lokální železnice z Moravan přes Lůz, Nové Hrady, Proseč, Budislav, Poříč Vísku s připojením na projektovanou trat z Litomyšla na Poličku. Trasa vedla od Lůze podél potoka Novohradského k Dolům, Polance, Roudenským údolím do Vranic, údolím Strakovým ku Proseči Posekanci, údolím pod Kamenným Sedlištěm k Poříčí a Vísce. Nádraží pro Jarošov mělo být ve Vranicích.
Úryvek z knihy "Kolébkou Loučné" (Josef Karel) 1929

Jarošov má katastrální plochu 512'44 ha a 535 obyvatel. Náleží k ní díl osady ,V r a n i c (9 čísel). Osada Jarošov má 92 čísel (se samotou Paděr-k e m) a 495 obyvatelů (národnosti českosl. 495; církve českobratr. evang. 307, římsko-katol. 177, českosl. l, židovské 3, jiná 3, bez vyznání 3). Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní, lidová škola hospodářská, místní osvětová komise, veřej, obecní knihovna. Život spolkový: Sokol, Hospodářsko-čtenářská beseda, hasičský sbor. Politické organisace a spolky: strany republikánské a lidové. Výživa obyvatelstva: rolnictví (80%), průmysl cementářský, různá řemesla (hlavně obuvnictví), obchod a vyšívání bílého prádla. V místě je cementárna a mlékárna. Záložna (kampelička). Zastávka dráhy Tržek (10 km). Stanice státního autobusu v Budislavě (2'5 km). Úřad poštovní, telegrafní a telefonní v Nových Hradech. V obci poštovna. Do vsi vede okresní silnice z Litomyšle, která se tu rozbíhá na sever k Nové Vsi u Jarošova a na jih do Budislavy.

Z historie:
Ves je prastarého původu (viz nálezy). V dějinách se jmenuje r. 1368 rytíř Albert z Jarošova. Ves je jmenována r. 1433. Koncem 14. stol. patřila Toulovcovi. Tu měl své sídlo (viz Litomyšl, Mladočov, Děsná). R. 1480 koupila Jarošov s Budislaví Litomyšl (osada) od Čeňka z Barchova a Jana, syna Jindřicha Makovského z Potštýna. Ta má zde dosud v okolí rozsáhlé lesy.

Pamětihodnosti:
Budova obecné školy (stará). U ní zachovalý hřbitov z doby husitské s patrnými rovy. Zvonička z r. 1804. Na západním kraji vsi hradisté s dvojími valy. Tu stávala dobře opevněná tvrz. Nedaleko „Panský stůl", z pískovce vytesaná deska se čtyřmi sedadly. Zde byla zjištěna 3 naleziště popelnic, nalezen nožík, šipkastu-lejíarýhovaný střep z doby knížecí. Pomník padlým ve světové válce.

Přírodní zajímavosti:
Jarošov je nejlepším východiskem do T o u l o v c o v y skalní krajiny. V blízkosti jsou nejkrásnější její partie: Maštale Toulovcovy, Maštale Městské a Karálky (2 km). Jarošovem vede do Toulovcova kraje od Litomyšle nejkratší značená turistická stezka přes Říkovice a Seč Vidlatou (viz jmenované vsi). Se silnice k Budislavi (538 m) je překrásný pohled do Skutečska, Litomyšlska a k Vysokému Mýtu. Možno spatřiti za jasného počasí Orlické hory i Sněžku.

K severozápadu od Jarošova je po kamenitých stráních a v romantickém údolí rozběhlá ves Vranice (1/2 km), z níž náleží k místní obci Jarošovu 9 čísel a 40 obyvatelů (národnosti českosl. 40; církve římsko-katol. 24, českobratr. evang. 16), 11 čísel k Nové Vsi u Jarošova a 4 čísla k B o r u v okresu vysokomýtském. Celkový počet obyv. v celé vsi je 115. Církevně je celá víska ještě rozdrobenější, neboť je přifařena ke 4 farám a patří k 6ti hřbitovům. Vzdělání lidu pro část vsi, náležející k Jarošovu: obecná škola trojtřídní, lidová škola hospodářská, místní osvětová komise a veřej, obecní knihovna vesměs v Jarošově. Spolkový a politický život sdílí s Jarošovem (viz Jarošov). Stanice dráhy, zastávka a u to b u s u, úřady poštovní, telegrafní a telefonní viz Jarošov. Ves nemá silnice, pouze vozové cesty, vedoucí do Jarošova, Nové Vsi a Roudné. Výživa obyvatelstva: 35% rolníků těžko vyživí kamenitá políčka ve stráních, průmysl mlynářský, obuvnictví, dýmkařství, tkalcovství, vyšívání bílého prádla a drvařství. Ve vsi jsou 2 mlýny.

Z historie:
R. 1528 byl zde mlýn „Vraní", k němuž bylo později přistavěno několik chalup na přání obce Jarošova. Odtud jméno vsi Vranice.
Přírodní zajímavosti. V bezprostřední blízkosti romantický skalní kraj Toulovcův.